Realita nebo doživotní oddanost?

Slavíme Vánoce, Velikonoce a jiné někdy poněkud kýčovité svátky, přesto většina lidí

pravý (a přesný) důvod ke slavení nemá.

Neznají podstatu a původ, kde se vůbec Vánoce vzaly, jak vznikly nebo proč se kupují dárky.

Pro věřící tyto svátky znamenají něco víc.

Ateisté v Česku jsou zaslepeni moderní dobou, které udává zrychlené tempo života.

Nač se zalamovat Vánocemi?

Koupit vánočku v celofánu, čtyřiadvacátého pořídit nějaký ten dárek pro příbuzné, a tím to hasne.

To, že Vánoce pro někoho můžou znamenat něco víc, než dva plechy lineckého a adventní věnec s badyánem, si mnozí ani nedovedou představit.

To, že někomu darují čajovou soupravu nebo káro svetr, berou jako vžitý zvyk, vsugerovanou oslavu čehosi.

Nedovedou si představit, že řada lidí (a zdaleka ne jen na venkově) navštěvuje pravidelně kostel a o Vánocích dokonce „jakousi“ (minimální a povinnou) Mši půlnoční.

Stejné je to i například s Velikonocemi.

To, že koupíte zpitvořené postavičky zajíců z čokolády, byt vyzdobíte barevnými kraslicemi a za oknem máte řeřichu, je jen jakési vítání jara, vítání barev po mdlé zimě.

Ale s opravdovým křesťanským svátkem to nemá nic moc co dočinění.

Proč Češi patří k nejméně věřícím?

Možná se víře v něco, co není reálné, stále brání.

Díky dnešní době a moderní formě života odmítají věřit něčemu, co se na ně dívá skrz obrazy nebo pozlacené růžence.

Pomocí náboženství možná lidé utíkají od problémů dnešního světa.

Víra v „něco“ jim pomáhá zvládat těžké životní situace a mnohdy řešit složité problémy bez možného východiska.

Víra v boha jim usnadňuje rozhodování, obrací se k němu v bezvýchodných situacích nebo při potřebě pomoci.

Když je jejich přání „zázrakem“ vyslyšeno, dávají to za vděk právě víře.

Já sama nejsem vyznavačem žádného náboženství, ale v žádném případě ostatní lidi, příslušníky jakékoliv víry, neodsuzuji.

Je to jejich rozhodnutí a nikdo z ateistů nemůže vědět, co všechno znamená právě to jím zavrhované náboženství pro věřícího, nebo jak může víra tomu dotyčnému pomoci.

Ať si každý věří čemu chce.

Někdo věří v jakéhosi boha nad námi, někdo v dobro, světlo na konci tunelu, posmrtný život, někdo v sám sebe.

Každý v něco věří, i když si to neuvědomuje nebo nepřipouští.

Vy určitě taky v něco věříte.

A nemusíte se přitom zúčastňovat obsáhlých pomatených rituálů nebo mít v ložnici zlatý oltář.

Dnešní svět jde vývojově stále více a rychleji kupředu, je modernizován a odmítá se zalamovat takovými „zbytečnostmi“ jako je víra v cosi „nereálného“.

Mladší generace v dnešní době náboženství odsuzuje, nechápe, odmítá.

Společenstva, vyznávající náboženství jiná než je obligátní křesťanství, mladí lidé označují za pochybné sekty s nepochopitelnými pravidly a zvyky.

Proto si myslím, že v průběhu dalších let se náboženství ještě více utlumí, přesto někteří jedinci svou víru neopustí a budou ji zcela oddáni a věrni, i přes nástrahy moderní doby..