Je etické a mravně přípustné odhalovat veřejnosti krvavé masakry, které se dějí za dveřmi nemocnic gynekologického oddělení?

Pokud jste se zúčastnili neobyčejné „výstavy“ fotografií, která se konala v půli listopadu v Sirotčí ulici v Třebíči, můžete svůj postoj k danému tématu zhodnotit sami.

Každý člověk má své názory a myšlenkové hranice, které odmítá překročit.

Někdo je proti testování kosmetiky na zvířatech, jiný protestuje proti migraci obyvatel z kontinentu na kontinent.

Lidé jsou různí.

Jsou i tací, kteří vystavují jako objekt svého odporu fotografie ze zákroků přerušujících začaté životy.

Dovolí však společnost podobné protestní akce na místech, kde mohou ublížit?

Organizátoři se nebojí něco podobného uskutečnit.

Nemají problémy s tím vystavit plakáty obřích rozměrů s krvavou tématikou na prostranství, přes které procházejí stovky lidí.

Pohoršující je, že „výstavu“ zajišťují a své názory propagují na místech snadno dostupných dětem, žákům prvního stupně základní školy, kteří mohou mít ze zjevení, která uvidí, traumata nebo psychické problémy.

Proč si organizátoři vybrali právě toto místo?

Na náměstí by měli více diváků, možná i obdivovatelů.

Vybrali si snad místo naproti jídelně schválně?

Proto, aby protestovali proti zabíjení nevinných tvorů?

Proto, aby i ty nejmenší děti informovali o hrůzách a nepředstavitelném porušování práv ještě nenarozeného člověka?

Je jim jedno, že z toho sedmiletí žáci nemají rozum.

Je jim jedno, že skrz okna jídelny musejí sledovat krvavé zbytky nenarozeného dítěte.

Je jim jedno, že budou nejen po celý den znechuceni a psychicky narušeni.

Jejich úkolem je šokovat, zaujmout a přijmout k sobě co nejvíce stejně zaměřených.

Těch, kteří budou s nadšením a odhodláním stát v mrazu, dešti, ochotně rozdávat letáčky a informace a nadšeně skandovat: „Stop potratům!“

Nejde jen o malé děti, žáčky s barevnými aktovkami na zádech a svačinami v rukou.

Jde o celou společnost, která nemusí některé názory lidí přijmout za vlastní a může se k určitým věcem stavět kriticky a nepřístupně.

Odpůrcům potratů neberu jejich názor, i když by se měli zamyslet nad tím, zda je lidštější přivést dítě na svět do rodiny bez peněz nebo rodičů, do vztahu, kde by dítě nebylo chtěné a plánované, kde by mu celý život bylo vytýkáno, že matce zkazilo mládí.

Podobné akce by se měly konat tam, kde napáchají co nejméně škody.

Tam, kde mohou co nejméně negativně zapůsobit na psychiku dětí, ale i ostatních lidí.

Prosazovat názor bez promyšlení následků je hloupost.

I když možná i to je účel..