Jak se časy mění..
Jak se časy mění..
Napadlo mě, že žijeme ve spěchu a stresu a nevnímáme dění kolem nás.
Nevnímáme, jak se svět mění, zatímco vyřizujeme telefonáty v zaměstnání nebo sháníme instalatéra.
Neustálý stres..
Nechtělo by to zpomalit?
Nejde jen o vaše duševní (a fyzické) zdraví. Jde o život samotný..
Nedávno oslavil můj děda sedmdesátiny.
Pár zákusků a chlebíčků, láhev frankovky, trocha slaných tyčinek..
Pěkná oslava, ale přišlo mi to poněkud mrtvé..
Před deseti lety, když slavil šedesát, byl plný stůl dobrot, hrál Elvis, trsalo se v miniaturním obýváčku a zakopávalo se o křesla a nohy stolu.
Byl veselý a šťastný, byl to jeho den a nikomu nebylo divné nebo trapné tancovat uprostřed obývacího pokoje s plechovkou coly v ruce.
Nikoho by nenapadlo, jen tak sedět a koukat do „blba“, to by byl hřích.
Nikdo se nepřišel jen najíst, přecpat se zmrzlinou a česnekovými jednohubkami, šli jsme ho oslavit.
Chtěli jsme, aby si to užil a dělali jsem pro to všechno..
Když se tak koukám zpátky, uvědomuji si, jaké to bylo jiné. Jak jsme si na tu pořádnou oslavu našli čas, vždyť ostatní počká, ale děda je tu jen jednou a jen jednou má těch šedesát.
Nechci po něm, aby na každých narozeninách přes své zdravotní problémy nebo bolesti křepčil vedle televize, jen by se mohlo zavzpomínat na ty staré dobré časy, kdy to byla oslava, jak se patří.
Pustit kazeťák, nanosit na stůl dobroty (návštěvy zapomenou na diety!), smát se, povídat si, bavit se!
To byla jen taková malá ukázka toho, jak vnímám změny tohoto světa, který se stává stále víc uspěchanějším, bez zastávky, ve stresu..
a proto.. uvolněte se, prosím!