Bohatý chudobinec

Všimli jste si vůbec té jakési hospodářské krize, nebo se o ní dozvídáte pouze ze stránek novin a rozhlasových přijímačů?

Zaznamenali byste vůbec změnu v ekonomické situaci, kdyby vám to nikdo obden nediktoval?

Chudí a bohatí byli, jsou a budou vždycky.

Takhle rozdělená společnost je od nepaměti a bude i v budoucnu.

Chudí využívají akcí v supermarketech na koupi krabice mléka za osm korun, bohatí si dopřejí kaviár bez ohledu na to, jestli je krize nebo ne.

Oni mají svůj neměnný příjem jistý.

To, že lidi, které snížení platů nebo výpověď postihne, a je jich většina, jsou řemeslníci živící tři děti a starou babičku, je možná jen shoda náhod.

Věta „peníze budou, my nebudem“ je možná jejich tajným heslem.

Klidně uživí hladové krky ovesnou kaší a chlebem s margarínem, jen když z nich vychovají spořádané lidi v klidném prostředí a pohodovém rodinném zázemí.

Chudým lidem nikdo v souvislosti s jejich sociální situací nijak nenadržuje.

Že musí ne zrovna skvěle finančně zajištěná rodina pořídit uhlí na zimu a nemůže si dovolit výlet staršího syna do Anglie, to nikoho nezajímá.

Teplo nebo fotky Londýna z foťáku půjčeného od spolužáka?

V bohatých rodinách to jde snadno.

Londýn, tučné kapesné, nejmodernější elektronika k pořízení fotografií.

Pod pojmem chudoba si většina z nás představí čokoládové africké děti s nafouklými bříšky a vystouplými žebry v polorozpadlé chýši z rákosí.

To, že se může jednat o sousedy, kteří mají v bytě dvacet let starý nábytek z bazaru a děti šatí po sekáčích, si člověk ani neuvědomí.

Jsi chudý? Ve světě nepochodíš.

Nikoho nezajímají tvoje schopnosti a dovednosti, tvoje názory.

Nemáš deset tisíc kapesné? Jsi nula!

Lidé by se měli zamyslet nad smyslem sociální situace ve společnosti a vnímání člověka jako takového bez ohledu na jeho postavení v zaměstnání a finanční zajištěnosti.

Ten, kdo je chudý, si to dobrovolně nevybral..