Jsi jako slunce, co září temnotou,

jsi jako náročný, co překvapuje skromnotou.

Jsi jako oceán, co zalyká se suchem,

jsi jako delfín, co létá vzduchem.

Jsi jako trny, co jemně hladí,

jsi jako staří, co zůstali mladí.

Jsi jako noc, kdy vládne světlo,

jsi jako led, ze kterého jde teplo.

Jsi jako voda, co neuhasí žízeň,

jsi jako nenáviděný, co zná obdiv a přízeň.

Jsi jako déšť, co usuší vlasy,

jsi jako obilí, co nemá klasy.

Jsi jakou touha, která nic nechce,

jsi jako tíha, co se nese lehce.

Jsi jako sladká slza na tváři,

jsi jako mimika, co se nijak netváří.

Jsi jako stříbro, co se zlatem blýská,

jsi jako stesk, když se nestýská.

Jsi jako pouto, co nis nepoutá,

jsi jako mír, co válku rozpoutá.

Jsi jako bolest, co srdce hřeje,

jsi jako nepřející, co dobré přeje.

Jsi jako černobílá duha,

jsi jako lehko, co jde ztuha.

Jsi jako ráno, co říká dobrou noc,

jsi jako bezmocný, co má velkou moc.

Jsi jako jídlo, co zasytí tě hladem,

jsi jako žár, co zahřeje tě chladem.

Jsi jako kulka, co k životu tě přivede,

jsi jako slepá mapa, co tě správně navede.

Jsi jako hořké, co chutná sladce,

jsi jako těžké, co zvládneš hladce.

Jsi jako krev, bez které můžeš žít,

jsi jako srdce, co ti nemusí bít.

Jsi jako silný, co slabě podléhá,

jsi jako trpělivý, co nedočkavě naléhá.

Jsi jako nenávist, která moc miluje,

jsi jako barva, bez které se maluje.

Jsi jako jedinečnost, co lze vidět pořád,

jsi jako pravidlo, které nemá svůj řád.

Jsi jako na konci tunelu tma,

jsi jako společnost, ve které jsem sama.

Jsi pro mě nejvíc na celém světě,

nedovedu to říct v jedné větě.

Jsi pro mě život, štěstí, láska,

pro tebe touhou mé srdce praská..