9.2.2012
Mráz štípal do tváří.
Červenaly.
Štípal v nose.
Vzduchem voněly mandle v cukru.
Očima jsme těkali z místa na místo.
Na knoflíky kabátů a zpátky na sebe.
Nesmělé úsměvy.
Ďolíčky ve tvářích.
Růžové rty.
Pak dotek rukou.
Pohlazení.
Nesmělé.
A vláčné.
Konečně!
Duše se usmála.
A srdce křičelo.
Nadšením.
Zorničky radostí rozšířené.
Hebké ruce s krátkými nehty.
První objetí.
Něžné přivinutí.
Pak horečný stisk.
Já tě nepustím!
Krk na krku.
Směsice vůní.
Rty na uchu.
Šepot.
Dech ve vlasech.
A slzy v očích.
Štěstí?
Ruka ve vlasech.
Kudrnaté, já vím.
Mně se líbí.
Oči, co mě zkoumají.
Smějí se na mě.
Líce se červenají.
Roztomilé.
Něžný pohled.
Hřejivý úsměv.
Dlouhé natočené řasy.
A mužné strniště.
Mé oči na špičkách bot.
Třesoucí se tělo.
Zimnicí netrpím.
Zahřál mě i tak.
Pojď ke mně.
Nabídnul mi náruč.
A já se do ní ponořila.
Topila jsem se v ní.
Upřímné teplo, co nevychladne.
Křečovité ruce kolem krku.
Srdce na kusy.
Tohle jsem chtěla?
Jsem tady!
Jsme tady.
A budem.