8.1.2011
8. 1. 2011
Dlouho jsem nebyla nešťastná, takže to muselo přijít.
Bylo by divný, kdybych JÁ (!) netrpěla.
Dlouho jsem slzy neronila.
Směsice prazvláštních pocitů prapodivných příchutí se ve mně vzbouřila a dávala najevo, že je z toho taky jelen.
Stejně jako já.
Nevěděla jsem, co si (o tom) myslet.
Melancholika.
A všechno mě začalo štvát a mrzet.
To jsou ty hormony.
Krámy a těhotenství.
Zvykám si na to.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář