8.1.2012
Hudba dohrála, svíce zhasla.
Sklenice vína dopita.
Tak nějak by se dal popsat ten okamžik.
Ležela jsem ve vlhké posteli a rukama si přidržovala deku na prsou.
Koukala jsem zastřeně přes pokoj do neznáma a spolu s Rihannou si zpívala "rampapapam, rampapapam".
Jak jinak se můžete cítit, když zase neuspějete?
Totální rezignace.
Cítila jsem, že se vznáším v éteru.
Né blahem nebo slastí, ale ignorací.
Dneska jsem se nevztekala a nenazývala se frigidní pannou jako obvykle.
Neprala jsem se za pravdu jako orgasmuchtivá feministka.
Koho zajímá, že je jiná doba a vy máte právo říct názor na věc?
Spíš jsem se s tím smířila.
A smíření se s něčím je zpravidla to nejhorší.