7.3.2010
Nebojím se smrti.
Ne mojí.
Samozřejmě, že se na ni netěším a nenacházím v ní momentálně nic extra pozitivního, ale nebojím se jí.
Co má přijít, přijde.
Až na to bude vhodná doba, nastane to.
Nebojím se mojí smrti.
Nad ní nepřemýšlím.
Bojím se smrti mých nejbližších.
Smrti těch, co miluju.
Nedokážu přemýšlet nad tím, co se stane až je ztratím.
Až odejdou.
I pouhý jeden z nich.
Nemusí jít konkrétně jen o smrt.
Bojím se ztráty něčeho (někoho) velice blízkého, jako takové.
Bojím se toho, co ve mně vyvolá nepopsatelné prázdno.
Bojím se toho, co ve mně vyvolá strach a úzkost.
Proto Vás prosím: Neopouštějte mě!..