6.8.2009
Dneska jsem zase potkala dva příslušníky hnutí Hare Krišna, jestli se to takhle dá říct.
Mnozí o nich nic neví, skoro nikdo je nezná, neví, kdo jsou, co je jejich poslání.
Jsou to takoví ti oranžoví mužíčci s vyholenými hlavami, pouze s malými culíčky uprostřed temene a zlatými slzičkami namalovanými od kořenů nosů ke špičkám.
A vyznávají určitou víru.
Zapomeňte na Svědky Jehovovy a Církev Ježíše Krista.
A velmi často nosí sandály, ale to bych za poznávací znamení nepovažovala.
Zaručeně vás upoutají a zaujmou svým typickým oranžovým oděvem, který svítí na všechny strany.
A proč to "zase"? Proč jsem je potkala zase?
Párkrát za život už jsme tu čest měla.
Párkrát jsem si s nimi zazpívala jejich duchovní píseň a koupila si od nich knížku o reinkarnaci a dalších životech Návraty.
Takže dneska jsem je potkala zase.
Jdu si takhle po dolní straně v Třebíči a vidím jednoho oranžového chlápka s culíčkem.
Byl jen jeden.
Nezpíval hymnu Hare Krišna, netancoval, nehrál na džembe ani na činely.
Oslovil mě tak nějak, že po dlouhé době vidí někoho, kdo vypadá jako člověk.
Vypadám jak člověk? Děkuju :)
Byl mladej.
Neočekávejte rozklepané staříky s tvářemi zarostlými šedivým chmýřím a vrásčitou pletí.
Když jsem mu řekla, že se mi Hare Krišna líbí a knížku mám, byl nadšenej, mile překvapenej, nevěřícně zíral.
Tito lidé se často setkávají s odmítavým a nechápavým postojem lidí vůči nim.
Prostě negativní reakce okolí.
Jak si může někdo oholit hlavu a rozdávat kokosové cukroví?
Takže jsem si od něj koupila další knížku.
Prodávají je za levno, spíš za symbolickou, skoro dobrovolnou cenu.
Nechtějí na prodeji zbohatnout. Jejich cílem je informovat lidi o indickém druhu náboženství.
V životě jsem nečetla Bibli. Ani Korán. A nechci číst ani spešl knížky o Krišnovi.
Koupila jsem si knížku o Indii. Je v ní popsáno vše o životě Indů. Od stravy a svazku manželského až po obyčeje.
A samozřejmě je tam zachyceno tamější náboženství a zvyky s ním spojené.
Promlouval ke mně vlídným, pomalým, tlumeným hlasem a díval se mi do očí.
Hare Krišna se dívají do očí a pozorně naslouchají. Zajímá je váš názor.
Když s nimi mluvíte, máte pocit, jakoby vám viděli až na dno duše.
A kdo nemá zájem o knihu nebo přidání se do jejich spolku, lehce je neodpálkuje.
Odbýt je, je daleko těžší než u otravných T - mobile zaměstnanců, nabízejících výhodné paušály.
Poděkoval a rozloučil se.
To setkání s ním na mě hrozně zapůsobilo.
Z těchto věřících strašně silným způsobem vyzařuje klid, pohoda a vyrovnanost duše.
A tak jsem se pak i cítila.
Cítila jsem prosvětlení a očistu duše (možná právě tím zlatým paprskem na jeho nose, kdo ví), ale hlavně pohlazení uvnitř tím jeho vnímavým chováním a sametovým hlasem.
Cítila jsem štěstí a uvolnění.
Smála jsem se.
Usmívala jsem se na všechny světové strany.
Na všechny lidi kolem mě.
90% lidí na ulici je zamračených a mrzutých.
Úplně mě odpuzují a odrazují.
Ale když potkáte milého, usměvavého člověka, je to jako byste objevili barevnou oázu v poušti.
Myslím, že jsme vyzařovala něco pozitivního.
Radost a pokoj v duši.
Něco, co vyzařovalo právě z toho mladíka v oranžovém hábitu.
Hare Krišna se mi hrozně líbí.
Chtěla jsem se k nim dát.:)
Už kvůli tomu souznění s přírodou, lidmi, okolním děním, světem.
Kvůli té vyrovnanosti a klidu v duši, kterou oni mají a rozdávají.
Vše, co je z Indie, pomáhá duši a rozdává radost.
Jak Hare Krišna, tak jóga.
Kdysi jsem si přála žít v Orientu, třeba v té Indii.
Hare Krišna znamená indicky něco jako Pozdrav Pánbůh, tak se s vámi věřící vítají nebo loučí.
Nebo obojí.
Celý život toužím patřit do nějaké skupiny.
Nechci říct, že do sekty, ale do skupiny.
Do skupiny s určitými zvyky a pravidly.
Do skupiny s určitým životním stylem.
Do skupiny, kde bych našla své místo.
Vždycky jsem si přála žít v komunitě.
Ve společenstvu lidí, kteří hledají stejný životní cíl.
S lidmi, které naplňuje stejná víra nebo činnost.
V určitém bratrstvu.
Klidně mimo civilizaci.
V souznění s přírodou.
Bylo by mi jedno, že neteče teplá voda a jíme pořád brambory a mrkev.
To, co by mě naplňovalo, by přebilo všechny nedostatky, které by v civilizaci a moderním životě neprošly.
Asi si myslíte, že jsem blázen.
Asi jo.
Jsem.
Ale na vašem názoru stejně nesejde.
Je mi to jedno.
Všichni se na mě dívají, jak na cvoka, když jim o něčem podobném povyprávím.
Nemá to cenu, měla bych asi šetřit silami, nemá to svůj efekt, ale ať.
Klidně budu cvok, ale budu si dělat co chci.
Co chci, co se mi líbí a co mě naplňuje.
A nenechám si do toho kecat.
Nenechám se od toho odradit.
Nikým.
Ani Tebou..
A vám přeji, abyste taky našli svůj životní cíl, kterého byste chtěli dosáhnout.
Životní poslání, cestu kterou půjdete.
Aby se vám to povedlo.
Aby se vám to povedlo a vy jste dospěli k radosti, štěstí a vyrovnané a klidné duši..
... HARE KRIŠNA ...
Komentáře
Přehled komentářů
Žít někde mimo civilizace je i muj sen ..... Představ si život bez mobilu, televize, prace pro penize a podobnych pro život naprosto zbytečnych malicherností..... Byla by to nááádhera...... :) :( :) :(
...
(Verča, 26. 5. 2017 23:07)