6.6.2011
Štiplavej vzduch.
Studeno.
Ťapot.
Chlupatá černá koule na vodítku mě zběsile táhnula kupředu.
Klopýtala jsem za ní a kamínky mě skrz rozdrolenou podrážku tenisek tlačily do chodidel.
Podzim voněl.
Barevným tlejícím listím, mokrou hlínou, vyhasínajícím sluncem, vodou ve vzduchu a rozbrečeným srdcem.
Vlasy plné kadeří se mi neposlušně vlnily kolem hlavy.
Houpaly se s každým rázným krokem a tvrdým dopadem na krajnici.
Prsty mi koukaly z tenkých děravých rukavic.
Detail.
Zadržovala jsem slzy a zároveň jsem je chtěla vypustit.
Z okovů přísně střežených.
Osobní security agentura.
Nejsem profesionál.
Umyla jsem si tváře slanou vodou a utřela je do pistáciový mikiny.
Stehna zmrzlý se vedle sebe střídaly rychle za sebou.
Jako by se hádaly, kdo bude první.
Žádný melancholický ploužení.
Ráznej pochoďák, vojenskej marš.
Detektor lží.
Výmaz paměti.
Šustění listí.
Hraju kopanou.
Stromy nade mnou tančí.
Přidám se.
Hlava vypovídá službu.
Neposeda nespolehlivej.
Rty praskaj.
Šlukuju studeno.
Těším se na čaj.
A na něj.
Na něj ve své hlavě.
And I build a home for you..