Jdi na obsah Jdi na menu
 


5.6.2010

5. 6. 2010

Deset stupňů nad nulou, pruhované svetry, praskající krby a zázvorové čaje..

Začátek října?

Červen.

 

Kde jsou jahodové dřeně a jogurtové zmrzliny, které jsme pojídali po litrech?

V nedohlednu.

 

Kde jsou spálená ramena, sluncem vybělené vlasy a červeň rostoucí na stromech a záhoncích?

V daleké minulosti.

 

Léto nebude.

Léto není.

JARO - PODZIM - ZIMA.

 

Opalovací přípravky zarovnejte hluboko do skříně, pořiďte si zásobu malířských pomůcek a vyrábějte draky.

 

Co jiného vám na to mám říct? ..

 

Ale včera to šlo.

Bylo docela pěkně.

I slunko vylezlo.

 

Nehledě na to, že jsem celý odpoledne seděla doma a pročítala nabídky práce.

Je to mizérie.

 

Ale pak jsem šla na chvilku ven.

Bylo to k večeru, takové pozdní odpoledne.

Slunce již nepálilo, jen příjemně hřálo a prosvětlovalo okolí.

 

Lehla jsem si na lavičku a zapomněla  a okolní svět.

Zkrátka ho nevnímala.

 

Obloha bez mráčků, nade mnou mávaly břízy svými zelenými chapadly a drobné lístečky vydávaly uklidňující melodii šumění.

Nevnímala jsem nic vpravo nebo vlevo, u noh nebo za hlavou.

Ležela jsem na zádech na poněkud ztrouchnivělé lavičce, podepřené dvěma starými špalky a vnímala jsem svět nade mnou.

 

Občas se mi zdálo, že létám.

Že se moje tělo zvedlo z tvrdé podložky a je unášeno ve víru tance zeleně nad mou hlavou, dál do modrého neznáma.

Z toho všeho se mi zamotala hlava a to všechno ztrácelo realitu.

Možná jsem si to přála, odplout někam.

Odletět.

Do zapomnění.

Do konečnýho klidu.

Nevím.

Uvidíme..

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář