4.3.2010
Nikol a Jára.
Ona nepřehlédnutelná, on souznící s davem.
Ona s rezavými rozčepýřenými vlasy, pihami, červenými nehty a veselýma očima zmalovanýma do zelena, co mě zaujaly a já se do nich musela neustále dívat.
On elegantní brunet se zářivým úsměvem a jiskřivýma očima v černém kabátě.
Ona bez vzdělání, oba bez práce.
Na první pohled mě napadlo, že se k sobě nemůžou hodit.
Po boku Nikol jsem si představovala někoho víc odvázanějšího, výraznějšího jako je ona sama.
Někoho s dredama a několika piercingy, přinejmenším.
Pak jsem pochopila, že jsou si jeden pro druhého vším.
Že se milují.
Že jeden druhého našli.
Že jsou jejich duše souzněné.
Obzvlášť z Nikol ta láska vyzařovala.
Vůbec celá na mě zapůsobila zvláštně.
Přitáhla mě k sobě.
Svým tajným magnetem.
Ona musí upoutávat lidi.
Je zajímavá.
Taková spřízněná duše, se kterou jsem si rozuměla.
Za těch pár společně prožitých hodin, za ten společně prožitý půlden, ve mně zanechali hodně silný dojem.
To se mi často nestává.
V bytě o pár pokojích, který sdíleli ještě s několika dalšími mladými lidmi, se loupalo lino, omítka byla místy obitá na cihly, vybavení kuchyně tři generace staré, přesto mi v něm bylo dobře.
Díky nim.
Pokojem se linula vůně z čaje HAWAI a melodie Emilie Torrini.
Pohostili mě fialovo - šedými bramboráky, protože nezakryli těsto v ledničce, a přestože je nejím, pochutnala jsem si.
Hlad je nejlepší kuchař a bylo mi s nimi moc fajn.
Myslím si, že mi dali to nejlepší, co doma našli.
Uvědomila jsem si, že musí žít v občasném hladu, nevelkém přepychu, ale jsou rádi, protože nic víc nepotřebují.
Jsou šťastní.
Mají sami sebe, pár kámošů okolo, co víc si přát.
K blahu nepotřebují myčku nádobí ani pozlacené kohoutky.
Kupodivu ani televizi, večer hrají třeba karty.
Závidím jim.
To, jak si vystačí s málem a ani jednomu to nevadí, a přesto jsou šťastní.
Závidím jim to a přeju jim to.
Rozloučili jsme se v podvečer, když šli do obchodu a plánovali, že si k večeři udělají palačinky.
Vzpomínám na ně.
Myslím na ně.
Často.
.. a oba mají silný, upřímný stisk ruky.. a to je pro mě velice důležité..