3.7.2010
Chtěla bych žít tak, jako bych měla večer umřít.
Aniž bych to věděla nebo přestože.
Užívat si dne se sluncem nebo deštěm, radovat se z hřejivých třpytivých paprsků nebo osvěžujících voňavých kapek.
Setkávat se s přáteli, setkávat se s rodinou, dělat šťastnými ostatní i sebe.
Vnímat tisíc vůní, sledovat miliony barev, splácat se sladkostmi a vůbec si to nevyčítat.
Žít naplno a vědět, že ten den stál za to.
Že stojí za to po něm umřít.
Odejít.
Že nebyl promarněný, že nebyl unuděný, bez nápadu, štěstí, úsměvu a nálady.
Zkrátka, že nebyl pouze přežitý, ale prožitý.
A večer se radostný vypařit do éteru..