3.12.2010
Jsem naivní až to hezký není.
Anebo to hezký je.
Snadná oběť.
YES!
Na jednu stranu si hraju na to, jak je složitý mě dostat a jen tak nějakej trouba mě neokouzlí, a pak si klidně nechám ublížit.
To jsem celá já.
Možná proto, že mu uvěřím.
Uvěřím, že by to mohl myslet vážně.
Aspoň trošku.
Houby s voctem.
Momentální nuda, tak mi ironicky lživejma řečma omámí srdce, aby mi ho pak zlomil?
Asi.
Bezva psina.
Fakt.
Jsem přehloupá, přehodná a přeupřímná.
Proto to říkám.
Protože mě to vytáčí.
A mrzí zároveň.
S tím ale nikdo nic dělat nehodlá.
Bohužel.
Každýmu jsem ukradená.
Bohužel.
A nechápu, jak někomu nabídnu celý srdce a sebe celou včetně duše, on to bere jako samozřejmost, kterou mu lidi nabízej obden, přestože neví, co ve mně má, čímž si nechcu přehnaně fandit.
Načež mě odkopne kvůli tomu, že nejsem dost sexy.
A žádný vejmluvy, prosimvás.
Už ne.
Pěkně na plnou hubu.
Dokonalost. Díky.
Potom ovšem nepochopím, jak si ten někdo stěžuje, proč nemůže mít normální holku, co by ho měla ráda.
Může si za to sám.
Konec diskuze.
A já taky končím.
Zdarec.
P.S.: Jo, a srdce už si lámat nenechám, okey?