3.11.2012
Něžné hodné oči se na mě smály ze tmy.
Hladily mě v omamném přítmí a kolébaly ke spánku.
Ššš, slyšela jsem, pohlazení po vlasech, tváře zasypané polibky.
Víno, co chutnalo po rozinkách.
Sladký čokoládový tabák a voňavý kouř, co se vznášel ke hvězdám.
Zrovna padaly a já si něco přála.
Sen se plní.
Nám oběma.
Jemné vousky, co mě šimraly na šíji, moje prsty, co se proplétaly skrz jeho vlasy.
Políbení na čelo, rty na očním víčku.
Jeho tvář na mých prsou, horký dech, co rosil mou kůži.
Slzy lásky, co mi stékaly z řas, slíbával mi je, ty jeho mi kapaly na nos.
Z jeho těla sálalo bezpečné voňavé teplo, hladil mě po tváři, moje ruka v té jeho velké pod peřinou.
Tisknul se ke mně jako plyšový medvídek, mazlivý, toužil pochovat.
Hebké rty, co pojídaly mé tělo, opatrné, přesto hladové ruce, co mě chtěly.
Nejsem ze skla, panenka cukrová.
"Ty jsi moje princezna."
"A ty jsi můj princ."
Já tě nikomu nedám, já nic lepšího nemám než tvůj dětský smích.
Sen se plní.
Nám oběma.
Miluji a jsem milována.
Hmmmm...
(Míra, 8. 11. 2012 13:51)