3.10.2012
Už jsem velká holka.
Neměla bych brečet a měla bych se chovat dospěle.
Měla bych mít manžela, barák, stodvacítku a dětí jako smetí.
Už nejsem hubatá holka s copánkama, co se na sebe neustále ksichtí do zrcadla a cpe se sladkým ve velkým.
Hubatá jsem pořád, culíky nenosím a přeorientovala jsem se na hořkou čokoládu.
Degustuju.
Užívám si (života dospěláků).
Můžu chodit na krváky do kina a vykoupit stánek s pornem.
Ale stojí mi to za to?
Brečím až moc a děcko nemám ani jedno.
Na nervy si nedám pět antidepresivních čajů jako kdysi, ale flašku vína a cigáro.
To jsem celá já.
Já, převelice dospělá.
...
(tomáš, 30. 10. 2012 13:01)