2.6.2010
Prší.
Andělé pláčou.
I já pláču.
A nejsem, prosimvás, anděl..
Přála bych si zmizet.
Kamkoliv.
Na lítajícím koberci s piknikovým košem odletět do Afriky, Orientu, ale nejradši do Země Neznámé.
Do Říše Divů.
Do Říše Zapomnění.
Spolknout zázračnou pilulku, co vás přivede do neznáma.
Do stavu klidu a nových začátků.
Co vám vymeje mozek a vymaže vzpomínky.
Nějakou zajímavou.
Třeba tricolórní.
Třeba puntíkatou, turquoise nebo fuschia.
Je mi to jedno.
Hlavně, že by to bylo...
Proč?
Protože to děsně bolí.
To?
Ano. Právě a přesně to. ..