2.11.2009
Hřbitov na mě působí smutně, osamoceně, mírně pochmurně.
Připadá mi, jako by se nad ním i ve slunečný den vznášel lehký mlžný opar šedivé barvy a mírný závoj chladu.
Když je člověk někde sám, ať už kdekoli, má prostor, čas a volnost k rozsáhlému přemýšlení.
Neznamená to, že by to byl uzavřený introvert, samotář nebo člověk psychicky labilní.
Jen má možnost hluboce přemýšlet.
Někde v rozsáhlé společnosti není místo, není klid.
Spousta tváří, barev, vůní a zvuků tlumí schopnosti přemýšlet a vnímat.
Proto hromada lidí (většinou citlivých) utíká do ticha a klidu, kde mohou hluboce rozjímat..