28.1.2011
Včerejší noc byla opět probdělá.
Vždy, když o něco jde, nemůžu spát.
Kdyby to alespoň stálo za to.
Teď to za to stálo.
Pak jsem pocítila něco, co jsem do té doby nepocítila.
Tam někde vevnitř v hrudi, na srdci.
Tak velké odhodlání, sílu, víru, moc a vědomí toho, že teď to určitě zvládnu.
Věřila jsem si a pod tíhou tak sladce opojných pocitů odhodlanosti jsem se vznášela ke stropu, srdce mi pukalo a oči vylézaly z důlků.
Vyplatilo se?
Ani ne.
Světlo u zadních dveří, co v zatáčkách problikávalo.
Rohlíky, co se mi rozsypaly na sedadlo.
Vtipný pohled na prodavačku v řeznictví, co v červené lodičce na hlavě, se zirconovými náušnicemi prodávala slaninu.
To jsou motivy dnešního dne.
A to kafe!
To kafe bylo dobrý.