28.8.2012
Město spalo.
Přesto svítilo.
Pulzovalo, blikalo a žilo.
Já taky.
Lítostí a vztekem.
Nad sebe samou.
Noc voní.
Tajemstvím a věčným spánkem.
Stála jsem u okna, ruka na skle, dívala se skrz světýlka do prázdna.
Vlhké oči.
Nevím, co jsem čekala.
Že vrátím čas?
Stál tam přede mnou.
Zklamaný.
Bolavý pohled.
Raněná srnka.
Těžký dech a uhýbání pohledem.
Slzavé údolí.
Rozdělili jsme se se zamlženýma očima.
Mám skočit na trampolínu, trojité salto vzad?
Pomůže to?
Napravím to?
Odpusť..