27. 5. 2017
Bezesná noc.
Donekonečna si představovat jeho tvář a doufat v zázrak.
Doufat v to, že se mi tak vkrade do snu.
Marně.
Nespavost.
Shluk myšlenek, co mi neustále vířil v hlavě.
Nepochopitelných.
Zakrýt se peřinou a nevystrčit nos.
Schovat se před bubákem?
Sama před sebou neuteču.
Třást se zimnicí, deka nedeka.
Toužit po hřejivé náruči.
Cítit divoký tlukot srdce.
Ještě žiju.
Snít o něžných dotecích.
O puse do vlasů.
O pohledu, který vypráví.
O očích, které mi pohlédnou až na dno duše.
Na chvíli zamhouřit oči únavou a zklamáním.
Probudit se rozlámaná a bolavá.
První myšlenka věnovaná jemu.
Když tě někdo nechce pustit dovnitř, nakonec přestaneš klepat.
A nebo taky ne.