25.9.2011
Slzy mi tekly, když jsem mu schoulená ležela na rameni a z bezprostřední blízkosti poslouchala tlukot jeho srdce.
Zdálo se mi, že bije pro mě a tím bubnováním mi vyznává lásku.
Že se chce vydrat ven z těla a zatancovat mi pro radost.
Klidně oddychoval a svýma velkýma rukama mě pevně tiskl k sobě.
Cítila jsem opravdovost a vroucnost.
Zázemí, ochranu a azyl.
Azyl lásky.
Když mě pevně obejme, není se čeho bát.
Neexistuje zla na světě.
Polibek na šíji je jenom příjemný bonus.
Chtěla jsem ho umačkat láskou.
Dojímá mě, jak se o mě stará.
Přikryje mě svou peřinou, když jsem zmrzlá a odkopaná a lehne si blízko ke mně, aby mě mohl hřát.
Horký těla na sebe nalepený.
Voněl.
Měla jsem pocit, že umírám láskou v jeho náručí a já si přála zamilovaně řvát z plných plic.
Jak by někdo mohl nezbožňovat ty veselý oči plný života, kterýma se dívá na svět?
Zlíbala bych ho.
Snědla bych ho.
Jako dezert po obědě.
Miluju jeho upřímnost.
Jeho vyznání citů a šťastný slzy z lásky.
Poprvé v životě žiju svůj sen.
Sen s chlapem, co stojí za to.
Procházka rájem.
Růžovou zahradou.
Voňavým sadem.
Hedvábná cestička čeká.
Kráčíme spolu do nekonečna.
Přidáte se k nám?