24. 12. 2018
Veselé Vánoce, babi!
Máte tam nahoře taky stromečky a cukroví?
Vzpomínám na ten Tvůj krásně přeplácaný třpytivými ozdobami, na který děda navěsil minimálně tři druhy světýlek.
Vždycky jsem se na něj moc těšila.
Teď, když už nejsi, nemívá stromeček žádný.
Vzpomínám na to, jak jsi se každý rok dušovala, že tentokrát žádné cukroví nebude, ale nakonec jsi pokaždé aspoň tři druhy upekla.
Jedinečné byly hlavně Tvoje osobité perníčky s barevným zdobením nebo pyramidky z lineckého.
Vánoce u Tebe byly hřejivé.
Hřály pohodou a útulnem.
Zkrátka kouzelné a nezapomenutelné.
Tak jako Ty.
Pořád vzpomínám na Tvůj prostý pohřeb.
Na to, jak se s Tebou taťka ani nešel naposledy rozloučit k rakvi.
Čeho se bál?
Že bys snad vstala z mrtvých a chytla ho za ruku?
Nebo že by ho chtě nechtě dostaly emoce a on se na pohřbu vlastní matky rozbrečel?
Na pohřbech se truchlívá, táto ..
Děda se toho nebál.
Hladil Tě po nehybné tváři a plakal.
I když jsem Tě ani já sama nepoznávala a marně pátrala po nějakých mně známých a důvěrných známkách toho, že v té rakvi skutečně ležíš Ty.
Na parte Ti dali fotku, kde jsi hodně mladá, a jako smuteční písničky Ti nechali zahrát to, co Ty bys určitě neposlouchala.
Nejspíš Tě neznali tak jako já a vybrali Ti to, co se tak na pohřbech "nejvíc hrává".
Kdybys neležela v té rakvi před náma, musela by ses v ní snad obracet.
Nebo bys byla přinejmenším smutná a zklamaná.
Ale to jsi jistě byla, když ses na nás dívala seshora.
Chtěla jsem Ti jenom říct, že na Tebe stále myslím a vzpomínám.
Ať je pondělí nebo pátek.
Ať je všední den nebo svátek.
Pořád.
Já vím, že to víš.
A dej si kapra se salátem i za mě.
Když je ten Štědrej den.
Dobrou chuť!