21.9.2010
Možná si říkáte, že sem v poslední době moc nepíšu.
Asi neprožívám to, co by stálo za zveřejnění.
Žádnej boom, velkej třesk, prásk, šok, ric pic, otřes mozku.
Píšu sem tehdy, mám-li na srdci něco neobyčejnýho.
Něco, co rozčeří jinak klidnou hladinu mýho života.
Něco, co ozvláštní jinak nudný, fádní a stereotypní přežívání.
Obývání chaloupky s rozvrzanou postelí, televizorem, lapačem snů nad hlavou a štosem knih.
Nevím, jestli je smutný, že nemám co prožívat.
Nezažívám extra události, zato si všímám maličkostí a intenzivnějc je vnímám.
A taky si možná šetřím energii na pozdějc, kdo ví?
Možná mi chybí okamžiky, který bych mohla sepsat nezmizíkovatelným perem do sešitku zážitků.
Bylo toho víc.
Všeho bylo víc.
Ale všechno jednou končí.
Třeba na mě čeká nová vlna.
A že by byla lepší?