21. 5. 2017
Vítr, co nám divoce cuchal duše.
Slunce, co hřálo a teple hladilo po tvářích.
Suchá tráva kolem tiše šustila.
Nádhernej výhled do daleka.
Paprsky, který prosvítaly skrz svěží zeleň stromů.
Nejkrásnější místo.
Oči, ve kterých jsem se topila.
Oči, ze kterých se mi motala hlava.
Hodné a laskavé.
Zářivý úsměv, smích, který pohladí.
Naivně doufat v lepší zítřky.
Naivně si malovat budoucnost ve trošce štěstí.
Hořké slzy zklamání.
Od ucha k uchu si brečet.
Smát se vlastní hlouposti.
Růže darované z lítosti.
Vynucená pusa na rozloučenou.
Rezignace na lásku.
Návrat do osamění.
A jeden veselej je a druhej smutnej.