20.12.2012
Jsem ráda, že jsem žena.
Jak uctivé.
Dobře promyšlený plán.
Skvělý fígl, mami.
Můžu se malovat rtěnkou, nosit krajky, podpatky a třpytivé náušnice.
Můžu rodit a nemusím řídit, můžu se nechat zvát na kávy a flirtovat.
Můžu brečet a nevědět proč, ksichtit se na sebe do zrcadla, dělat "ťuťuňuňu", unášet kočky, šišlat na ně a rozplývat se nad miminama.
Můžu nosit tanga, používat sladké parfémy a lít je na sebe po litrech, mazat se heboučkými olejíčky a motat chlapům hlavu sexy podvazky.
Mám boky, mám prsa a můžu kroutit zadkem.
A přesto všechno mě nikdo nebude mít za homosexuála, ale za nadpozemské stvoření.
Jsem žena.
To je více než tisíc slov.
Být ženou je vskutku báječné.
Je to poslání.
Je to dárek.
Je to za odměnu.
Byla jsem hodná?