1.7.2010
Je čtvrtek večer.
Něco kolem desáté.
Čekám až se setmí.
Vždycky tomu tak je, když jsem v Třebíči.
Otevřu okno a vdechnu svěží a nepopsatelnou vůni prázdnin.
Přesně takhle voní léto.
Nedokážu říct, jestli voní po usečené trávě, třešňové bublanině nebo jahodách, jen prostě voní.
Ale jenom tady.
Možná kvůli srdeční záležitosti.
Chci to zažívat pořád.
PS:: Chtěla jsem s ním jít ven.
Plánovala jsem to.
Přála jsem si to.
Slíbila jsem to.
Slíbil to i on mně.
Bohužel..