19.10.2009
Všechno zlé je k něčemu dobré.
To je můj názor.
Názor, který propaguju, který zastávám.
Nelituju ničeho zlého, co mě v životě potkalo.
Uvědomuju si to až teď. Zpětně.
Kdysi dávno, kdy mě něco negativního potkalo, vnímala jsem to jako strašlivou nepřízeň osudu, něco hrozného, co se raději nemělo stát, něco, s čím nelze žít.
Vnímala jsem to jako nespravedlnost nebo nějaký trest vůči mně.
Zažívala jsem krušná období plná stresu, strachu, nervů a slz.
Říkala jsem si "Proboha proč?".
V těch chvílích mi bylo dost zle, nechápala jsem, jak mi to může nějaký Bůh udělat, jak to může dopustit.
Zasloužila jsem si to?
Proč se stalo to, co se stalo?
Mnoho lidí nevěří v Boha právě proto, že jsou nespokojeni s jeho pomocí.
Často si kladou otázku "Je-li nějaký Bůh, proč dovoluje na světě tolik zla?".
Není to o tom, že by Bůh nebyl všemocný. Jedná se z jeho strany o jakousi zkoušku.
Zkoušku lidstva, ve které zjišťuje, jeslti dokážeme obstát v životě.
Proč Bůh dovoluje na světě tolik zla?
Nad odpovědí nemusíte dlouho přemýšlt.
Nebo alespoň já ne.
Já, když nahlížím na vše jiným pohledem.
Zlo je na světě proto, abychom ho viděli, vnímali a cítili.
Abychom ho dokázali rozeznat od dobra.
Abychom si vážili dobrého, kterého se nám dostane.
To je můj názor, k němuž jsem postupným prožíváním zla a rozeznáváním světla života dospěla.
Objevila jsem v sobě život, záři v duši, teplo v srdci, barevný pohled na svět, jiskřivý a šťastný pocit ze života.
Zažívám ho naplno, poprvé v životě.
Je potřeba zažít zlo, abychom začali žít.
Abychom otevřeli oči a podívali se na svět kolem nás jako na celek.
Včetně jeho kladných i záporných součástí.
Abychom si vážili krásných chvílí, uměli rozeznat dobrého člověka od špatného, vzácnost od všednosti.
Abychom si uvědomili cenu svého života.
Není to jen tlukot srdce, pravidelný rytmus dechu, průtok krve v žilách.
Je to mnohem, mnohem víc.
Existence člověka je z 2/3 založená na nitru.
Vnitřku. Psychice. Duševnu.
Nelituju ničeho zlého, co mě v životě potkalo.
Věřím, že tomu tak mělo být.
Že mě to mělo někam nasměrovat, pomoct nalézt a udat další cestu, otevřít oči k hlubčímu poznání.
Bez špatného bych nežila, neuvědomila bych si naplno svůj život, nevážila bych si ho.
Žiju duší. Žiju srdcem.
Cítím v něm plnost.
Plnost v srdci a jiskru v duši.
Když se podívám k obloze, vidím jas.
I když je zamračeno, spatřím zář.
Lidé to světlo nevidí.
Nevidí, protože nevěří.
Ten, kdo nikdy neprocitne ze špinavosti tohoto světa a nespatří paprsek světla, nemá naději nalézt štěstí.
Lidé nemají šanci procitnout.
80% lidí žije tímto světem, tímto uspěchaným, zlým životem.
Nehledají podstatu žití, na to jsou moc pohodlní a líní, spokojí se s tím, co mají.
Neuvědomují si hlubší význam bytí a nezajímají se o duchovno a vyšší princip života.
Děkuju za to, že díky zlu jsem mohla poznat krásu.
Že si jí můžu vážit. Že si můžu vážit dobra.
Děkuju.. já vím komu a on to ví..