19.8.2012
Levandule.
Všude.
Provence.
Miluji tu štiplavou vůni.
Fialové lány.
A jihomoravské slunce k tomu.
Žhnulo.
Jako šílené.
Vlasy ulepené.
Chtěla jsem si lehnout do té voňavé peřiny.
Mávat rukama.
Jako pták.
Andělíček.
Nos omámený, hlava bolavá.
Rozdrobené malé kvítky všude.
Ve vlasech a na vlhkých rtech.
Pak jsme byli na kafi.
Bylo fajn, i se zmrzlinou.
Ale já jsem čajová.
Snědla jsem šlehačku.
Pár slz k tomu.
Drobných.
Trochu slané.
Ani ne hořké, spíš sladké.
Sladké od lásky a od cukrátek.
Od čeho by byly neshody, kdybychom se nemohli něžně usmířit?
My se nemusíme hádat.
My jsme něžní pořád.