19.12.2012
Večerní vzduch voněl, studil a štípal mě v nose.
Pode mnou se rozprostíral celý vesmír.
Já koukala, oči dokořán.
Vdechovala jsem piňakoládu.
Rty od hořké kávy, slastně přivřít oči, zaklonit hlavu, spokojeně vydechnout.
Miliony světýlek, švidrat očima a vidět hvězdičky.
Jiskry štěstí lítaj všude kolem nás.
Jen je chytit a nechat rozpustit na jazyku.
Pidimužíčci pode mnou, co běhají na čas.
Ženou se a nevědí za čím.
Blázínci.
Mravenečkové.
Hmyzí kamarádi.
Neveselí společníci.
Figurky, co neznají cestu.
Jen potahat za provázky a ukázat jim směr.
A co vy, taky neznáte trasu?