17.11.2012
Are you sleeping?
Still dreaming?
Leželi jsme v objetí, ruka v rukávě, těla propletená.
S hlavou na jeho široké hrudi.
Poslouchala jsem něžný tlukot, co mě kolébal.
S každým nádechem mě zaplavila další vlna lásky.
Okouzlení.
Mihotavé světlo svíček, stín růží ve váze, jeho mužná vůně, rty ve vlasech, horký dech.
Hřejivé teplo, které říkalo "jsem tady a budu".
Bezpečí.
Moje slzy, co mi padaly z očí a on mi je z tváří něžně slíbával.
Jeho tričko na spaní promočené.
Slepené pramínky vlasů.
Srdce mi pukalo láskou.
Zemřela bych pro něj a pro tu chvíli.
Víc by mi nescházelo.
Být teď a tady.
Spolu.
Together. Forever.
Jsme.
A budem.
Slzy lásky a vděčnosti se mi hrnou do očí při každé vzpomínce.
Každý dotek, každé pohlazení, polibek, úsměv, pohled.
Přešťastná.
Znáte ten pocit, kdy se domníváte, že víc štěstí a lásky už cítit nemůžete?
Umíráte touhou a umíráte láskou, slzy se vám derou z očí, proudy slz, a vy chcete trpět dál a víc a znovu a napořád.
Chcete štípnout, protože to nemůže být pravda, to musí být sen.
Krásný.
Tak právě tak se cítím.
Zas a znova.
Osudová záležitost.
Osudová přitažlivost.
Moje tělo je láska.
Chrám lásky.
Já jsem láska.
Jsem jí plná.
Na nic víc ve mně místa není.
Tak to je.
Tak to bude a zůstane.