16.2.2012
Chlad v nás vřel.
Husí kůže.
Pleť rozpálená.
Touhou nebo strachem?
Praskání třísek v kamnech.
Javanská káva na jazyku.
Hořkosladká příchuť v srdci.
Nesmělé objímání šálku.
Okousané nehty a záděry.
Pramen vlasů v očích.
Slzy nevidět.
Neukázat světu.
Nervózní těkání očima po místnosti.
Prstama přejížděl po desce stolu.
Pohled na sebe a zase zpět.
K botám.
K rukám.
K jistotě.
Zvedl koutek rtu.
Ten pravej.
Srdce mi poskočilo.
Jako by dostalo záchvat škytavky.
Bránice se brání.
Jeho pohled mě rozehřál.
Chtěla jsem k němu zvednout ruce a ukrýt mu je do dlaní.
Hladil by mě bříšky prstů po rozpraskaných kloubech.
Hojivý dotek.
Ten, co říká "všechno bude dobrý".
Co šeptá "neboj se".
"Jsem tady."
Balzám na duši.
Zvedla bych k němu vděčné oči a on by se v nich utopil.
Oba bychom se topili.
V neznámu.
V černobílé mlhavé budoucnosti příštích chvil.
Co bude, nevím.
Třpyt svíčky se odrážel v jeho něžných očích.
Pistáciová zmrzlina s lískovými oříšky.
Pookřál.
Naše pohledy se hledaly a zase utíkaly.
Zbabělci.
Od pusy se nám kouřilo.
Jako by naše duše vylétaly z těla a proplétaly se dohromady.
Tančily v mrazivém večeru.
Ploužák na ulici.
Dlouze se na mě zadíval.
Pusa na zámek.
Přitiskl mě k sobě.
Já, socha kamenná.
Zůstaň stát nebo nebudu hrát.
Oči vytřeštěné, slzy na krajíčku.
Rukama v barevných palčácích jsem ho pevně objala.
Bála jsem se, že ho rozdrtím.
Že se mi v náruči rozpadne na prach.
Neskutečné naplnění.
Zahlazení stop.
Válka neválka.
Krátery v srdci ta tam.
Slza mi vyklouzla zpod řas a zastudila ho na tváři.
Hladila jsem ho po vlasech.
"Ježišikriste, je to možný, řekni, je to možný?"
Ššš, kolébal se mnou.
Nebo se mi to zdálo?
WAW
(Kristýna, 17. 2. 2012 11:55)