14. 7. 2019
Ahoj babi,
dneska jsme byli u vás.
Teda teď už jenom u dědy, i když Tebe tam budu cítit pořád.
Asi po půl roce, což je dost ostuda.
Ještě víc, když si uvědomím fakt, že kdybys byla naživu, byli bychom tam mnohem častěji.
Všechno tam mi Tě bolestně připomíná.
Tvé místo na gauči, kde jsi sedávala nebo pleťový krém v koupelně, který děda nedokázal za tři roky vyhodit.
Celý dům je trošku zanedbaný, tak jako pokaždé, když v domácnosti chybí ženská ruka.
Ta Tvoje tam chybí nesmírně.
To, že chlap v osmdesáti letech nestele denně postel nebo neutírá prach v ložnici, je vcelku pochopitelné.
Ale Ty bys to nedopustila.
Nedovolila bys mu, aby na to rezignoval.
A cítil by potřebu a smysl to dělat - pro Tebe, pro vás.
Zahrada je prázdná, děda všechno vytrhal a zlikvidoval roundupem, aby se o to nemusel starat.
Už nás nevítají pestrobarevné, krásně přeplácané záhony, květinová náruč, kam se podíváš.
Už nás nezahaluje omamná vůně kdykoliv foukne vítr.
Píchlo mě u srdce, když se chlubil fotkama z lázní, kde byl se sousedkou.
Drze se ho ujala, beze studu nastoupila na Tvoje místo.
Chápu, že bez spřízněné duše by se děda ze samoty asi zbláznil, jen nechápu, proč zrovna ona.
Že bydlí přes plot a nemá to daleko?
Že je ti trochu podobná?
Spolu jste do lázní nikdy nejeli, to bylo zbytečné, ale s ní tam jel.
Dvakrát!
Vím, že to víš, protože to všechno sleduješ seshora.
Nevím, jestli Tě to štve, mrzí nebo nad tím máváš rukou.
Mně to ale jedno není.
Snaží se Tě nahradit, což se jí nikdy nemůže podařit, a dere se na fotky, na kterých bys měla být Ty.
Píchlo mě u srdce, když jsem na skříňce viděla Tvoji fotku.
Děda ji tam má vystavenou od doby, co jsi umřela, ale dneska na mě zapůsobila nějak víc.
Protože mi (zase) tak hrozně chybíš.
A ani deset dědů nebo Bettyn to nemůže změnit.
Protože všechno by bylo úplně jiné, kdybys byla.
Váš dům by voněl.
Libečkem v polívce, rybízovou buchtou, vypraným prádlem nebo Tvým lakem na vlasy.
A všude by zněl Tvůj hlas a smích!
Teď, i když je slunečný den, je pochmurno, protože tam nejsi.
Byla jsi starostlivá a milující.
Ne, že by děda děti neměl rád, ale vím, že Ty bys z nich byla nadšená.
Žila bys pro ně jako jsi předtím žila pro mě.
Při cestě domů jsem se za Tebou stavila na hřbitov.
Tam jsem nebyla od dušiček, což je ostuda ještě víc.
I když tam ležíš, působí na mě hrob trošku neosobně.
To určitě proto, že tam nemáš fotku, jen jméno.
Ještě stále jsem tvou smrt nepřijala.
Ještě ne.
Nevím, jestli to vůbec někdy přijde.
Na jednu stranu se toho bojím, protože bych to musela přijmout jako fakt, se kterým už nic nezmůžu.
Na druhou by mě možná ono smíření dokázalo uklidnit.
Dodalo by mi klid a vyrovnanost, která mi zoufale chybí.
Tak zase někdy.
Brzy.