12.8.2011
Cítila jsem sebevědomí, sílu, odhodlanost.
Lopatky jsem tiskla k sobě a bradu tlačila k nebesům.
S nadpozemskou lehkostí jsem pohazovala kabelkou a opatrně našlapovala v barevných vietnamkách.
Pila jsem caffe latte, pojídala malinový dezert s čokoládovými hoblinami, četla knihu a relaxovala.
Někdy je dobré se zastavit.
Koukat a nemyslet.
Jen snít a žít.
Sednout si do pohodlného ratanového křesílka s květinovým podsedákem, vychutnávat si kávu s třtinovým cukrem, koukat na svět kolem sebe a okouzlením nedýchat.
Láskou křičet.
Štěstím řvát.
Jen postarší paní s kočkou uvězněnou v přepravce na klíně mě rozplakala.
Kočka naříkala a bába zuřivě mlátila srolovaným časopisem přes víko.
Pak šla po ulici a s tou kočkou nekontrolovatelně házela jak s igelitkou.