11.9.2009
Pláču.
Potřebuju pláč.
Tak nějak.
Jsem moc ráda, když jsem šťastná, veselá a nemám starosti a nějaká trápení, ale občas mi slzy chybí.
Slzy. Malé, "bezvýznamné" slané kapky.
Ale pomáhají.
I když pláč bolí, osvobozuje.
Očišťuje.
S každou další kapkou se odplavuje nahromaděné černo.
Člověk pláče dál a dál, dokud slzy nevyschnou a člověk si uvědomí, že je srdci líp.
Že se mu ulevilo.
Je dobré někdy plakat.
Dostat všechno ze sebe.
Není dobré, když ze sebe člověk dělá hrdinu, dusí všelicos v sobě a nepustÍ to ven.
Není dobré ani brečet příliš.
Všeho moc škodí.
Ale já pláču každý den.
Teď, posledních pár dnů, jsem neměla důvod.
Bylo mi moc fajn, bylo mi moc dobře, takže pláče kupodivu nebylo mnoho.
Možná se mi po něm trošku zastesklo.
Já vím, blázním.:)
Ale je to tak.
Tak jsem si na něj navykla, že mi ten tísnivý, sžíravý pocit a bolest chyběla.
Duševní sebepoškozování, dalo by se říct.
Potom mě mrzí, když ze sebe dostanu jen deset polosuchých slz průměrné velikosti aniž bych stačila smáčet polštář.
Pak cítím svůj pláč jako neuspokojivý, nedostatečný, neplnohodnotný.
Budťo hodně nebo vůbec, nic mezi tím.
Asi jsem vážně cvok..
Když se mi slzy líně plíží z očí, stékají po tvářích, po rtech, po krku, stékají rychleji, víc, dál a dál, cítím pocit očisty.
I když je pláč ve své podstatě vnímán jako věc špatná či zlá, aspoň z něho cítím, že se něco děje.
Nebrečela bych pro nic za nic.
Kdyby za to nic nemohlo.
A i když je mi třeba momentálně hej a nic mě nesžírá, vevnitř problém je, který jen čeká, až bude slzami vyplaven.
Třeba se nevyplaví úplně, jen částečně.
Je to dobrý pocit, ten pláč.
Člověk ví, že ještě vnímá, žíje, cítí.
Že se z něho nestala jen beztvará loutka bez emocí a gest.
Nechci plakat přespříliš.
Je to jen tím, že poslední dobou je toho moc.
Toho škaredýho, smutnýho a plačitvýho.
Ráda bych byla šťastná, veselá, rozdávala úsměvy a plakala štěstím a duševní vyrovnaností a plností.
Chci to.
Bude to.
Zařídím to. Udělám to tak.
Klidně všechno změním.
Klidně překopu celý život a dosavadní rozhodnutí, ale musí se to povést.
Musí.
Musí se udělat to, po čem člověk touží.
Obětovat pro to něco, pokud to chvíle vyžaduje.
Život je od toho, aby se žil.
A já chci konečně začít žít..
RAIN, RAIN GO AWAY, COME AGAIN ANOTHER DAY, ALL THE WORLD IS WAITING FOR THE SUN..