11.10.2009
Bože, jak moc mi chybí.
Jak moc se mi stýská.
Chybí mi jeho přítomnost.
Chybí mi celý.
Zbyly po něm jen noviny, o kterých vím, že se jich dotýkal.
Zbylo po něm jen prázdné místo po jeho ručníku na věšáku v koupelně.
Chybí mi jeho pasta na umyvadle, vůně jeho vlasů, po kterých jsem ho tak ráda hladila, jeho teplo, které mě hřálo, jeho objetí, co mě chránilo.
Chybí mi jeho něžné ruce, co mě hladily a stíraly mi slzy z tváří, chybí mi jeho zářivý úsměv, chybí mi pohled na něj, když v noci překrásně snil.
Byla mi velká zima.
Ve vaně jsem po sobě nechala stékat horké pramínky vody.
Tak horké, až mi v rukou mravenčilo.
Bolela mě hlava od slz stesku.
Vrátila jsem se do prázdné studené postele, přitiskla k sobě peřinu, co po něm zbyla a vstřebávala zbytky jeho vůně.
Slzy mi stékaly a smáčely jeho polštář.
Slzy štěstí a stesku.
Chybí mi jeho dech na mé tváři, když mi v náručí usínal, když se na mě ráno usmál a dal mi pusu, chybí mi, když se ke mně přitulil a já ho mohla vískat ve vlasech a hladit po tváři.
Chybí mi, když mě ve spánku objal a přitisknul k sobě.
Chybí mi jeho rozesmáté oči, chybí mi jeho sladké rty, jeho ruce.
Chybí mi celý.
Bože, jak já ho miluju..
Jak strašně moc já ho miluju..