11.9.2012
Noc tichá, přesto divoká.
Nechala jsem se unášet.
Tmou.
Hleděla jsem na nebe plné hvězd.
Tak jasno ve mně není.
A to je ta chvíle k rozjímání (don´t make me sad, don´t make me cry).
Neznám souhvězdí, já - astronom amatér.
Čumím na to černé nade mnou a čekám na signál, čekám, až zahřmí, čekám na znamení.
Bůh? Raději ne.
Musela bych se stydět.
Anděl nejsem, do pekla se bojím.
Všude kolem jsou ufoni a smějou se nám do ksichtu.
Bojíme se si to přiznat.
Vidíme, co chceme vidět.
Nejsme nesmrtelní a plýtváme životem.
Co když vezme nohy na ramena úplně?
Spoléháme se na to, že hezky zase bude.
Ale co když ne?
We were born to die.