1.9.2012
Obloha se mračila, snad i plakala, ale my jsme se smáli.
Smáli se a dováděli.
Nic nerozesmutní slunce v našich duších.
Svítilo a hřálo, dralo se na povrch, pálilo skrz kůži a třpytilo se v očích.
Drobné kapky mi padaly na rty a na nos, přivřela jsem oči a slízávala je.
Objímal mě zezadu kolem pasu (to miluju) a líbal mě na krk a tváře.
Cítila jsem tu lásku, tepala v nás, proudila našimi těly.
Pulzovala a svítila do okolí.
Každý to musel vidět.
Houpali jsme se v pomalém rytmu (pak divokém) a mávali rukama nad hlavou.
Všude kolem voněly párky a trdelníky, ale my jsme jedli lásku.
Ta totiž chutná nejlíp.
Líp jak tisíc cukrátek.