1.10.2012
Znáte ten pocit, když zcela unavení a zničení přijdete večer domů, hodíte do sebe drobné rychlé jídlo, zalezete si pod horkou sprchu a pak do postele?
Zachumláte se do voňavých, teplých, nejlépe naškrobených peřin a na nohy si dáte tlusté ponožky s medvídky.
Nebo srdíčky.
Nebo protiskluzovými tlapkami.
Jo, to je fajn, uznávám.
Moc fajn.
Ale daleko lepší je, když za vámi přijde váš chlupatý kamarád.
Opatrně našlapuje po peřině, chodí kolem obličeje, čmuchá a jeho vousky vás šimrají na tváři.
Orosený čumáček vás zastudí na víčkách, občas vám olízne čelo nebo nos.
Vrní a usadí se vám na břicho, do noh nebo k hlavě a zahřívá vás.
Opatruje, pozná, že vám není dobře a uzdravuje.
A nepřestává vrnět.
A nepřestává hřát.
To je ono.
To je to nejvíc fajn.
Kočka je skutečná přítelkyně.