Ani jsem nevěděla, proč k tý léčitelce jede. Prej je ve stresu a potřebuje pomoct. Řve dost, to je pravda, ale to pořád., ne že by se to poslední dobou zhoršilo nebo tak..

Ten kontakt na ni získal strejda od nějaký pochybný vědmy z práce. Připadá mi, že si na nějakou čarodějnici jenom hraje a ty svoje jakoby schopnosti si jenom vsugerovává.

Mamka od ní přijela celá rozzářená a začala barvitě vyprávět.

Prej je ta paní hrozně příjemná a všude po obýváku má svíčky. Nejprve si stouply naproti sobě a mamka po ní něco opakovala, odpouštěla lidem, kteří jí ublížili.

Musela prej odpustit i svý babičce, kterou, jak vím, měla dost ráda. Ptala se tý vědmy, proč jí má odpouštět, že není za co, ale ona jí řekla, že mamce ublížila tou svou smrtí, že se mamka trápila proto, že ji ztratila..

Pak si lehla na gauč, ta léčitelka stála nad ní, něco říkala a mamka nemohla pohnout ani rukou, nemohla zvednout nohu. To jsou prej ty starosti, který ji tolik tíží. Ta vědma pak dělala, jako by chuchvalce toho trápení v hrstech odhazovala z mamky pryč kamsi za záda.

Prej se jí po tomhle rituálu strašně ulevilo a byla lehká jako pírko.

Ta léčitelka jí dala cédéčko Sluneční andělé. Mamka si kvůli tomu jednomu cédéčku koupila dokonce discmana a poslouchala ho všehovšudy dvakrát.

Jak se tak na to dívám zpátky, připadá mi, jako by to až přeháněla s tím, jak jí pomohla, myslela jsem si, že snad začne číst časopisy s mystickým tématem nebo vykládat tarot, jak ji to vzalo. Ale přece jen jsem na tyhle duchařiny vysazená spíš já. Ona tomu moc nevěří, až teď dělá, že ji to zajímá..

Asi tak nějak mi to tenkrát vyprávěla a já byla tak nějak nadšená. Neříkám věci přímo.

Neřeknu: „Já k ní chcu taky!“, ale spíš to zabalím do: „To by mohlo bejt dobrý..“

Zeptala se mě, jestli bych k ní chtěla a já řekla, že jo.

Jo mimochodem, mamka jí za tu jednu návštěvu dala tisícovku, kafe a bonboniéru Merci..